Nově přidaní:

konzultant, Praha – rok maturity 2008

Radim maturoval v roce 2008 po šesti letech strávených na anglické sekci. Od prvního ročníku tančil polonézu na maturitních plesech, takže zažil skvělou organizaci plesů od Jitky Otrusinové. S profesorem Teplým si musel ujasnit, jestli je společenský tanec sport nebo není. Nikdy nebyl místo školy U Anči :-/. Po studiích v ČR, Turecku, Litvě a USA žije Radim v Praze a je stále obklopen výbornou partou Hejčíňáků. Pracuje jako konzultant v mezinárodní společnosti.

Co si odnesl z Hejčína? „Kromě vědomostí to je úžasná atmosféra, která na škole během mého studia byla. A hlavně mi Hejčín dal úžasné lidi, kteří mě podporují a motivují každý den. Život po Hejčíně mě překvapuje vlastně pořád. Jsou to ty malé detaily, které ovlivňují, co dělám a budu dělat. Takže mě asi překvapuje ta nepředvídatelnost – a pokud je na ni člověk připravený, tak je z toho vždycky úspěch.Vždycky mě dojme česká hymna, a nemusí to ani být po vítězném zápase ve sportu. A překvapují mě výborné nápady lidí kolem mě – spousty dobrovolných projektů, které rozvíjejí různé aktivity, ať už společenské nebo ekologické. Radost mi dělá jakákoliv úspěšná česká stopa ve světě – a o to víc mě potěší, když je ta stopa třeba z Hejčína. Líbí se mi, když lidi kolem mě jezdí po světě, mají chuť se vrátit do Česka a přivézt s sebou svoje vědomosti a zkušenosti. Věci, které mě trápí, se snažím ovlivnit, pokud to dokážu. A pokud to nedokážu, tak se zase snažím, aby mě to netrápilo. A vzkaz? Neptejte se, co může Hejčín udělat pro Vás, ale co Vy můžete udělat pro Hejčín.“

Publikováno: 1. 6. 2016

bankéř, Praha – rok maturity 2004

Po maturitě nastoupil na obor mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po bakalářském studiu se rozhodl pro změnu zaměření a nastoupil na navazující magisterské studium financí na stejnojmenné škole. Pracovní kariéru zahájil v trainee programu UniCredit Bank. Po třech letech v oboru restrukturalizace korporátních úvěrů ho banka poslala na zkušenou do Vídně. Po necelých dvou a půl letech se rozhodl vrátit zpět do Prahy a dodnes pracuje na pozici Senior specialista restrukturalizace úvěrů v UniCredit Bank. Rád se věnuje své skvělé přítelkyni, sportuje, řídí/pilotuje své upravené zběsilé BMW 1, cestuje, hoduje a samozřejmě odpočívá.

Má za to, že Hejčín ho výborně připravil na život – a to tak, že ho vlastně nic zásadně nepřekvapilo. To ale spojuje se stálou pokorou: „Mám za to, že je třeba vážit si každého dne kdy to tak je, a nezapomínat na to, že to není samozřejmost. Stejně tak si uvědomovat, že běžné lidské každodenní problémy jsou většinou jen hlouposti, na které si jednou ani nevzpomeneme nebo se při vzpomínce na ně budeme sami sobě smát. Co mne štve, je lidská hloupost, egoismus, neschopnost smysluplné debaty na všech úrovních, vyhraněnost názorů a rozpolcenost společnosti. S tím ale bohužel moc dělat neumím, a tak si raději hledím svého a pomáhám dle svých možností. Myslím, že by si lidé měli víc uvědomovat, že pravda je v 99 % případů někde uprostřed, a tak taky věci brát a přistupovat k nim. Vzkázal bych snad jen jednu věc. Patří mezi to 1 % případů, o kterých nelze pochybovat. Je to moje životní motto a mnohokrát mi pomohlo, když mi nebylo nejlíp: Naděje nikdy neumírá!“

Publikováno: 1. 6. 2016

matematik, VŠ pedagog, Olomouc – rok maturity 1997

Studoval matematické modelování na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a nyní pracuje na katedře matematické analýzy a aplikací matematiky Univerzity Palackého v Olomouci. Domnívá se, že matematika je jazykem přírodních věd a podle toho se i chová – baví se matematickým modelováním různých přírodních jevů a procesů. Je překvapen, že ho za to někdo platí. Zabývá se také zpracováním digitálních signálů a výukou různých kurzů aplikované matematiky. Zpovzdálí a s nedůvěrou sleduje aplikace matematiky v ekonomii, a když se to hodí nejméně, utrousí k tomuto tématu pár nevychovaných poznámek.

Na otázku, co mu dalo gymnázium do života, odpovídá, že především spolužáky. „Od nich jsem se naučil a stále učím víc než od učitelů. S mnoha spolužáky jsem stále v kontaktu, s některými spolupracuju, s některými jezdím na dovolenou. Když potřebuju něco vědět nebo zařídit, skoro vždy najdu mezi spolužáky někoho, kdo tomu rozumí a umí to. Komunita, která se vytvořila kolem sboru Lenky Mlynářové, je to nejdůležitější, co mi Hejčín přinesl.“ Optikou člověka působícího ve školství Tomáš vnímá, že Hejčín měl založením anglické sekce našlápnuto k excelenci. Ve své době to byl unikátní projekt, o kterém se vědělo a který se mohl rozvinout. Potenciál byl ovšem promarněn a dnes je Hejčín víceméně standardní české gymnázium, jaké stojí v každém větším městě.

Publikováno: 1. 6. 2016

konzultant, Praha – rok maturity 2007

Po osmi letech na Hejčíně se Martin přestěhoval na 3 roky do německých Brém, kde na Jacobs University Bremen studoval mezinárodní vztahy, politiku a historii. Po bakalářském studiu zahájil svou profesní kariéru jako analytik v poradenské společnosti Accenture v Praze a další 2 roky se tak věnoval management poradenství v oblasti především pro české a slovenské banky. Následně si na rok „odskočil“ do Edinburghu ve Skotsku, kde absolvoval magisterský program v oboru ekonomie a financí. Po dalších dvou letech v Accenture na podzim roku 2015 přešel na pozici manažera v oblasti technologického konzultingu do mezinárodní poradenské a auditní společnosti PwC. Martin je jeden se spoluzakladatelů Asociace absolventů GOH a stále se činnosti v asociaci aktivně věnuje. Dále se snaží sportovat, a to především na tenisových a squashových kurtech, fotbalových trávnících a lyžařských svazích. Rád si pochutná na indické kuchyni, také rád griluje a nedá dopustit na české a moravské pivo a domácí slivovičku. Jeho snem je mít vlastní minipivovar.

„Hejčín byl a stále je integrální součástí mého života, protože jsem tam našel podmínky, díky kterým jsem mohl uskutečňovat své cíle a stal se ze mě takový člověk, jaký jsem dodnes. Doba, ve které dnes žijeme, je z pohledu české i evropské historie jedinečná svým mírem, prosperitou a liberálním přístupem. Neměli bychom ale propadat dojmu, že tomu už tak bude navždy. Demokracii, svobodu a občanskou společnost musí stále bránit a budovat. Pomáhejme si v tom společně!“

Publikováno: 1. 6. 2016

VŠ studentka, Praha – rok maturity 2015

V současné době studuje VŠE v Praze, obor podniková ekonomika a management.

„Jsem ráda, že jsem šla studovat obor, který mě opravdu baví a zajímá a také, že jsem nezůstala na vysoké doma. To že se přestěhujete a začnete fungovat sami je to nejlepší, co se vám ve dvaceti může stát. Proto bych chtěla všem současným Hejčíňákům vzkázat, ať si vyberou školu, která je opravdu zajímá. Je dobré se zeptat na názory lidí, kteří vás mají rádi a chtějí pro vás to nejlepší. Ale to konečné rozhodnutí bude stejně na vás. Pokud se budete rozhodovat podle jiných lidí, tak nikdy nebudete spokojeni.“

Publikováno: 1. 6. 2016

VŠ pedagožka, Olomouc – rok maturity 1997

Vystudovala anglickou a francouzskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. V rámci programu Erasmus strávila jeden semestr ve francouzském Lille. Vyučuje odbornou angličtinu na Právnické fakultě v Olomouci. S rodinou žila v Kanadě a JAR. Má tři děti.

Nedávno v obchodě potkala tělocvikářku z Hejčína a přišlo jí, že za těch bezmála dvacet let, co uběhlo od maturity, téměř nezestárla. „To samé si říkám o mnohých dalších, které v Olomouci vídávám. Jako by to bylo včera, co jsem se bavila prací na projektech, přípravou na Open Day, dřela na testy, trávila čas na sborových zkouškách na ‚Jesuse‘, potila se u obou maturit, nechávala se pod vedením Mrs. Young vtáhnout do tajemství lodi Sutton Hoo, zírala na Robertův děravý svetr a držela mu palce při jeho stydlivém výkladu pohlavního styku. Díky rusovlasé Jenny rozeznám druhy mraků. Díky Patricii toužím poznat Mauricius. Díky Kumarovi vidím, co je to mít srdce pro druhé.“ Při studiu na Hejčíně si zamilovala Olomouc. Sem patří, ačkoli si rodinný život rádi zpestří životem v zahraničí. Díky „Oxfordu“ získala sebevědomí pro následné studium na filozofické fakultě a pro současnou práci, kde se věnuje odborné angličtině. Víc než nabyté vědomosti samotné ale zůstavá spíš pocitová stopa. Říká: „Bylo to fajn. Bylo to důležité. A navíc, kdo má to štěstí být v jedné třídě se svým budoucím manželem?“

Publikováno: 1. 6. 2016

konzultant/auditor, Praha – rok maturity 2004

Prostějovský rodák, který po Hejčíně absolvoval VŠE, obor „Finanční řízení podniku“. Teď je konzultantem v oblasti finančního auditu.

Za velkou přidanou hodnotu Hejčína považuje to, že mu studium dalo jazykovou výbavu: „Výuka angličtiny byla intenzivní a na vysoké úrovni. Tato průprava mi dala velký benefit do budoucna, ať už v profesním životě, tak i v osobním. Co mě dokáže v životě dojmout? Například maličkosti jako oblíbené filmy, které znám od začátku do konce, ale při každém přehrání jsem překvapen a dojat z nových detailů a situací, kterých jsem si před tím nevšiml. Nebo poznámky mé maminky v situacích, kdy ví (již od mých 15 let), že se míjí účinkem, ale stále to zkouší (např. ‚obuj si papuče, jinak nastydneš‘; ‚dojdi domů brzo‘) – jsem dojat z její starostlivosti a víry, že mi to jednou dojde :-) Také lidi – solidarita, chytrost, benevolence, moudrost. Naopak co mě trápí je uspěchanost doby, ignorance a předsudky v dnešní společnosti. Radost mi dělá po ránu vůně kávy a čerstvě upečeného koláče po ‚náročné‘ noci, taky toulky po přírodě, mám rád vůni lesa po rozbřesku, běh po krátké ranní přeháňce. A taky mi radost dělá má sestra, její drive a inspirace.“

Publikováno: 1. 6. 2016

klinická onkoložka a radioterapeutka, Havířov – rok maturity 1999

Rozhodla se vydat cestou péče o ostatní: vystudovala tedy 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Stopy na její profesní dráze zanechala mimo jiné skvělá příležitost: odborná stáž na dětské onkologii a hematologii v nemocnici v Chicagu (USA). Poté, co získala specializaci v Interním lékařství začala pracovat jako onkolog a radioteraput – což jsou obory, ve kterých má dokončené postgraduální vzdělání. Teď působí ve Fakultní nemocnici Ostrava a spolu s manželem a 2 dětmi žije v Havířově.

Hejčín považuje za začátek svého osobního příběhu: “Přišla jsem na Anglickou sekci z malé vesnické školy na severní Moravě v roce 1994. Jsem z generace dětí, jejichž rodiče nebyli zvyklí cestovat, zkoušet ‚alternativy‘ ve vzdělávání či být ‚online‘ – tehdy ‚online‘ ještě nebylo. Uvědomovali si však, že právě kvalitní vzdělání a znalost cizích jazyků může být klíčem k lepšímu a jednoduššímu životu, a že i v této oblasti se musí podstupovat rizika.Pro mne byl Hejčín nové, kreativní prostředí plné různorodých a zajímavých lidí. Dodnes těžím z multikulturního a velice otevřeného prostředí, které panovalo na Anglické sekci, jsem otevřena novinkám, máločemu se podivuji, vím, že moudří lidé jsou všude na světě nezávisle na kulturním či náboženském původu. Škola mne naučila stát si za svým, nebýt cynik a vracet okolí za to, co mi dalo. Myslím, že i díky ní jsem pochopila, co je to týmový duch a které hodnoty je třeba hájit. Hejčín je pro mě jednou z těchto hodnot. Hodnota, za kterou se nikdy stydět nebudu.“

Publikováno: 1. 6. 2016

advokátka, Praha – rok maturity 1999

Po maturitě vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V rámci studií strávila rok na Cardiff University Law School a následně také na University of Michigan Law School. Od studentských let pracovala v mezinárodních advokátních kancelářích, které následně vyměnila za práci pro investiční skupinu, kde aktuálně působí. Vedle právničiny ji baví práce pro Asociaci Absolventů Gymnázia Olomouc-Hejčín, sport a cestování.

Studium na Hejčíně vnímá tak, že jí „otevřelo oči. Najednou jsem měla pocit, že když se budu snažit, tak těch možností, které díky angličtině a otevřené hlavě mám je spousta. Zmizely výmluvy.“ Uvědomila si to samozřejmě až mnohem později – možná i v důsledku srovnání s absolventy jiných středních škol. „To, že jsme četli anglické knížky, psali o nich eseje, jezdili debatovat o sociopolitických tématech do různých zemí světa, zpívali ve sboru a natáčeli CD… to všechno bylo na svou dobu naprosto unikátní.“ Dnes vnímá, že řada z těch věcí by se nestala nebýt „obětavé práce pedagogů, kteří v nás věřili a věnovali nám svůj čas a energii – za to jim patří můj obrovský dík.“ Uvědomění si toho, kolik jí komunita „Hejčíňáků“ dala ji inspiruje ke snaze vracet alespoň nějakou formou zpět. V rámci práce pro Asociaci Absolventů by ráda přispěla k aktivizaci této jedinečné komunity, která má stále co nabídnout – škole, studentům a hlavně sama sobě.

Publikováno: 1. 6. 2016

herec, Olomouc – rok maturity 1990

Po maturitě vystudoval divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze pod vedením režiséra Luboše Pistoriuse a herce Jiřího Adamíry. Jeho prvním uměleckým angažmá bylo divadlo v Mladé Boleslavi, dále působil v Městských divadlech Pražských (Divadlo Rokoko). Současně hostoval v Národním divadle v Praze, Divadle v Řeznické nebo Divadle Minor. Aktuálně je členem činohry Moravského divadla v Olomouci, kde působí od roku 2003. Spolupracuje také s katedrou bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého.

Protože hejčínským gymnáziem prošla za dobu jeho existence celá řada významných a zajímavých lidí, jak studentů, tak pedagogů, stalo se střední školou, známou po celém regionu. A tak je svou „proslulostí" jakýmsi pojítkem mezi lidmi, kteří k němu mají vztah. A právě ono: „Jé, vy jste z Hejčína!“ je pro něj vždycky milou příležitostí zavzpomínat na okamžiky dospívání, studijních let a první velkou maturitní zkoušku. Po gymnáziu odešel na vysokou školu do Prahy. „Bylo to v době po revoluci, takže všechno bylo najednou nové a vzrušující, od prostředí až po lidi, které jsem tam potkal, navíc umocněné pocitem obrovské svobody. A právě tento pocit otevřenosti, důvěry a ochoty dívat se na svět kolem sebe se zájmem, s jakousi ‚opravdovostí‘ či vážností, jako je tomu u mladých, se v sobě snažím stále probouzet.“

Publikováno: 1. 6. 2016

konzultant a projektový manažer v oblasti IT, Praha – rok maturity 2004

Po absolvování gymnázia v Olomouci Hejčíně vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů VŠE se specializací Informatika v podnikání. Paralelně se studiem pracoval jako HR konzultant, kdy pro IT firmy hledal IT specialisty a management. Po vysoké škole prošel řadou pozic na konzultačně-analytických projektech pro DHL, kde působí dodnes.

Gymnázium mu dalo do života samostatnost a kritické myšlení; angličtinu jako druhý rodný jazyk; odrazový můstek pro velmi snadný přechod na VŠ a „jakous takous znalost španělštiny, kterou jsem využil při výměnným pobytu v Mexiku a pak při dalším cestování v Peru a Bolívii.“ V neposlední řadě také „hromadu kamarádů, přičemž některé si s sebou ponesu snad až do hrobu.“ Jedním z největších životních překvapení je pro něj skutečnost, že děti jsou ve skutečnosti náročnější a zábavnější, než by si člověk myslel v době, kdy je ještě neměl.

Publikováno: 1. 6. 2016

manažer, Praha – rok maturity 2008

Po gymnáziu absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Už v průběhu studia vedle školy pracoval – začínal výukou angličtiny pro jazykovou školu. Zkoušel s bratrem rozjet slevový portál na Slovensku. Následně dostal příležitost pracovat pro švédskou automobilku VOLVO, kde má aktuálně na starost rozvoj dealerské sítě v České republice.

„Největší plus z Hejčína? Komunikace. Hejčín mi dal průpravu v komunikaci s lidmi, naučil mne, jak mluvit s autoritami a dal mi prostor pro vlastní vyjadřování. V tom si myslím je Hejčín relativně unikátní v portfoliu public schools. Vysoká škola je o dost větší stres, než gympl. Člověk se musí postavit na vlastní nohy. Je to ale stejné s nástupem do práce, větší stres, stejně tak je rozdíl když človek ‚hraje‘ pouze za sebe nebo se musí starat o rodinu atd. Člověk se tedy v životě pořád posouvá. Nemyslím proto, že mě život po Hejčíně nějak zásadně překvapil, spíš mě částečně připravil. Tomu, kde jsem dnes, vděčím (z pohledu vzdělání) z velké části Hejčínu. I přesto, že se (dle mých vět výše) člověk neustále v životě posouvá, neplatí to vždy. Nejlepší přátele jsem si našel na Hejčíně a když se s nimi potkám, dost často se chovám jako bych si v sobě nechal kousek svého 18letého já. A jsem za to rád. Dojmout mě dokážou lidské vztahy a emoce s tím spojené. Překvapuje mě, kolik lidí má v sobě zášť a negativní naladění. Globálně mám obavu z toho, zdali svět bude za 50 let fungovat stejně jako dnes (růst populace, zvýrazňující se náboženské rozdíly, tendence lidí se s něčím ztotožnit – i negativním, měnící se hodnoty). Nejsem skeptik, ale občas se nad tím člověk musí zamyslet. Důležité podle mě je, aby si lidí brali ponaučení a inspiraci v minulosti, ale snažili se žít teď, nehledět zas tolik zpět. Proto nemá smysl dívat se na Hejčín z pohledu jeho minulosti a očekávat, že bude fungovat stejně a že bude nabízet pořád to stejné. Lidé se vyvíjí, Hejčín se vyvíjí. Já ho beru jako mechanismus, který má svůj vývoj. Vždy je ale lepší stavět věci na kvalitním základě, než naopak.“

Publikováno: 1. 6. 2016

manažerka lidských zdrojů, Praha – rok maturity 1998

Po ukončení gymnázia moc netušila kudy se vydat a na žádnou vysokou se nedostala. Nastoupila tedy do výrobního závodu na Olomoucku jako asistentka a po necelém roce odjela na zkušenou do Londýna, kde strávila dva a půl roku. Po návratu se přestěhovala do Prahy s úmyslem zůstat jen krátce, ale už tam zůstala. Vystudovala Andragogiku a personální řízení na Univerzitě Karlově a kvůli „své vlastní blbosti“ si státnice musela dodělat jinde. Posledních 12 let pracuje v oblasti Lidských zdrojů především v oblasti bankovnictví a telekomunikací. Kromě oblasti lidských zdrojů se věnuje i otázce společenské odpovědnosti firmy a diverzitě na pracovišti, díky kteréžto příležitosti dostala možnost se na svět dívat zase jinýma očima.

S nadsázkou přirovnává absolutorium gymnázia k příslušnosti k určitému sportovnímu klubu nebo gangu – pokud jste jeho členem, nedáte na něj dopustit, stejně jako na ostatní členy seskupení, i když je osobně neznáte. Takže nejmilejším překvapením je, když zjistíte, že nový kolega nebo klient je členem stejného gangu. A to i z toho důvodu, že si právě díky škole uvědomila, že „nic není zadarmo, že tvrdá práce se vyplatí a taky že jsou chvíle, kdy se bez kolegů / spolužáků a jejich podpory neobejdete. A vy musíte být připraveni jim jejich podporu v budoucnu oplatit. No a pak taky, že někdy kousek štěstí k té tvrdé dřině prostě potřebujete, aby se povedlo, o čem sníte. Snažím se v životě držet slov svého duchovního učitele: ‚Dokonalá je jen smrt a předpokládám, že ještě umřít nechceš!‘ Dokonalost prostě neexistuje. Jednoduše se nestyďte za chyby, které v životě uděláte.“

Publikováno: 1. 6. 2016

manažer, který začal jako vymahač, Praha – rok maturity 2008

Po maturitě přesídlil do Brna na Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity, následně pokračoval ve Zlíně na navazujícím studiu na Fakultě managementu a Ekonomiky na UTB, až úspěšně získal tolik kýžený titul Ing. Už při studiu začal pracovat pro Raiffeisenbank – zpočátku v Olomouci jako přísný vymahač, pak po konci vysoké školy zamířil do Prahy, kde působí jako segmentový manažer.

„Hejčín mi dal samostatnost. Doteď si pamatuji, jak jsem jako 11leté dítě hned první den na Hejčíně splnil úkol od maminky, a to zeptat se, jak to bude s obědy. V ten okamžik třídní zareagoval a nadšeně prohlásil: ‚Tak ty bys mohl být stravovací referent!‘ a vůbec ho nezajímalo, že nevím, kde hledat paní Strakovou (která mi jako vedoucí jídelny vydá stravenky) a jak mám vymyslet systém vyzvednutí stravenek a jejich následné rozdání spolužákům. No snad se mi to aspoň ke konci studia po osmi letech dařilo... Život po studiích mě překvapil svou rychlostí. Trápí mě apatie až úplná rezignace na slušné vychování, preference totálního pohodlí na úkor základů etikety apod. A radost mi udělá, když uvidím někoho, od koho bych to nečekal, předvést akt noblesy. Např. drsnej skejťák v metru pomůže babičce s taškou do schodů.“

Publikováno: 1. 6. 2016

ekonom, VŠ pedagog, Praha – rok maturity 1997

Po maturitě vystudoval finance a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ekonomii se věnoval i následně, doktorát v oblasti korporátních financí obhájil na Uppsala University. V minulosti působil na univerzitách v Moskvě, Stockholmu a Uppsale. Nyní učí na Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy v Praze.

Studium je pro něj neodmyslitelně spojeno s listopadovými změnami roku 1989. „Nejen, že by bez těchto změn škola tohoto typu nemohla vůbec vzniknout, ale otevřený způsob výuky založený na samostatné analýze a diskuzích závěrů pro mě zhmotňoval nově nabytou svobodu a změny, které v té době probíhaly ve společnosti. Gymnázium nás nevodilo za ručičku, ale nabízelo různé možnosti a nechávalo na iniciativě každého z nás, které z nich využijeme. Pokud mě tato škola něčemu naučila měrou vrchovatou, tak to byla schopnost se samostatně učit a hledat nové způsoby, jak dosáhnout cíle. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, jak důležité pro mě tyto schopnosti v následujících letech byly.“ Dnes přednáší studentům na vysokých školách u nás i v zahraničí. „Studentům hned na úvod říkám, že už od doby, kdy jsem se na gymnáziu začal soutěžit v akademickém debatování, rád o věcech diskutuji a porovnávám různé úhly pohledu. Chci proto slyšet jejich otázky a názory na koncepty a vztahy, o kterých mluvíme. Čím více různých názorů zazní, tím pestřejší přednáška je a tím více si z ní studenti odnesou.“

Publikováno: 1. 6. 2016

socioložka, Praha – rok maturity 2000

Dita si vybrala profesi socioložky a přesunula se do hlavního města. Z Hejčína si odnesla mnoho: „Třeba to, co nás naučila Hanička Švecová jen tak v rámci anglické literatury – nakreslit si dobrou myšlenkovou mapu. Moc užitečná věc. To, co do nás v korporátní sféře tlačili těžce placení školitelé, jsem v základech úspěšně používala už od gymplu. Jsem teď tak trochu na rozcestí – blíží se mi konec mateřské, a i když celou dobu pracuji, stojí přede mnou rozhodnutí, co dál. A je to takové hořkosladké rozhodování. Nic moc mě netlačí, baví mě laškovat s různými možnostmi, virtuálně si přehrávat různé své pracovní i osobní sny, na druhou stranu mi stávající režim, kdy jsem jednou nohou doma a druhou v pracovním procesu, neskutečně vyhovuje. Nechce se mi moc vystupovat mimo mou komfortní zónu. Navíc mám pocit, že mám poslední příležitost, kdy bych měla stihnout ještě co nejvíce věcí, na které při plném pracovním nasazení není úplně prostor, a tak mám potřebu co nejvíce cestovat, kávičkovat, kdy se mi zachce, ale dokonce se ve mně probudily i nějaké aktivistické pudy, o kterých jsem dříve netušila, takže už druhý rok buduju něco jako sousedské odbory. Mimochodem: Jestli jsou ve školním bufetu tam pod schodama pořád ještě ty luxusní škvarkové šklebánky, tak nešlo by mi prosím jeden poslat do Prahy?“

Publikováno: 1. 6. 2016

sociolog, VŠ pedagog, Vídeň – rok maturity 2000

Po maturitě odešel studovat sociologii a psychologii na Masarykovu univerzitu v Brně. U sociologie zůstal, má z ní doktorát a zabývá se výzkumem městského veřejného prostoru. V minulosti působil na univerzitách v Londýně, v Sarajevu a ve Vídni. Nyní učí na MU v Brně a se ženou a dvěma dětmi bydlí ve Vídni.

Gymnázium mu do života dalo především nejlepší přátele. Pár dalších věcí asi taky, ale hlavně to. Vzpomíná, že vnímal náskok, který mu dal Hejčín ve srovnání s absolventy jiných gymnázií: „Myslím si, že naše gymnázium – aspoň v posledních ročnících – bylo v čemsi podobné vysoké škole. Mohli jsme se do velké míry sami rozhodovat o tom, co budeme dělat, a získali jsme určitý odstup. Součástí tohoto odstupu bylo i pochopení skutečnosti, že sedět 6 hodin denně na zadku ve škole a dělat to, co nám učitelé řeknou, není ta hlavní dovednost, kterou nám má střední škola dát. Když jsem pak přišel na vysokou školu, byl jsem překvapený, že absolventi jiných gymnázií tenhle odstup v takové míře nemají. Že je pro ně ta vysokoškolská svoboda něčím úplně novým.“

Publikováno: 1. 6. 2016

odborná pracovnice aukčního domu Christie’s, Londýn – rok maturity 2006

„Střední škola mě naučila srovnat si priority. V situaci, kdy mi například matematika a fyzika už nešly jako na základce, jsem se rozhodla se příliš netrápit technickými předměty a zaměřit se místo toho na to, pro co vlohy mám.“

„Při životě v britské metropoli, kdy se každý žene střemhlav za nějakým (často abstraktním či absurdním) cílem, mě dokáží dojmout milá lidská gesta, která si lidé navzájem projevují při cestě metrem ve špičce. Taky mě těší, že si mnozí Londýňané na ulici dlouze povídají s lidmi bez domova a nedívají se na ně skrze prsty, nýbrž jako na lidi, kteří stejně jako my všichni mají svůj životní příběh, ač mají v danou chvíli zrovna menší štěstí. Trápí mě, že nás doba a styl práce tlačí k tomu, abychom se čím dál méně věnovali důležitým věcem jako jsou přátelé a rodina, zábava, čas na sebe a nicnedělání. Jsme neustále pod tlakem, abychom byli produktivní. Radost mi naopak dělá, že žijeme v době neomezených možností, čehož si coby dítě rodičů, kteří vyrůstali za hlubokého socialismu, nesmírně vážím.“

Publikováno: 1. 6. 2016

Madrid – rok maturity 2004

Po maturitě vystudovala Mezinárodní obchod/Mezinárodní politiku a diplomacii na pražské VŠE. Za studií absolvovala pobyt v italské Bologni a následně se přesunula do Londýna. V roce 2014 odjela do Španělska pracovat jako dobrovolník v rámci Evropské dobrovolné služby.

Žije dlouhodobě v zahraničí. Není tedy divu, že ze své gymnaziální zkušenosti hodně čerpá: „Gymnázium mi dalo především výborný základ v anglickém jazyce. Nemyslím si, že bych se na jiné škole naučila tolik. Prožila jsem několik let v Londýně a perfektní znalost angličtiny byla nezbytností. Dále na gymnázium ráda vzpomínám jako na krásná léta a skvělé lidi, mnohé z nich dodnes považuji za dobré kamarády. Během následujících roků jsem se naučila, že život je daleko složitější a došlo mi, že jsem na střední škole prožila opravdu bezstarostná léta, i když jsem si to třeba vždy neuvědomovala. Nejvíce mě kromě současné situace ve světě trápí asi to, že čas ubíhá příliš rychle a život je krátký a některé záležitosti z minulosti, které dnes již bohužel nemůžu změnit. Radost mi udělají obyčejné, ale hezky strávené dny s milými lidmi a zvířaty.“

Publikováno: 1. 6. 2016

chemička, SŠ pedagožka, Bruntál – rok maturity 1999

Po maturitě studovala na chemické fakultě VUT v Brně, obor fyzikální a spotřební chemie. Poté získávala pracovní zkušenosti jako nákupčí pro bruntálskou výrobní společnost. Následně si však doplnila pedagogické minimum a po 2 letech praxe nastoupila jako učitelka angličtiny a chemie na gymnáziu v Rýmařově. Tam působí doposud, nyní již jako plně aprobovaná pedagožka vyučuje chemii a angličtinu.

Na Hejčín vzpomíná jako na nejlepší životní zkušenost: “Nejvíce si cením toho, že jsem se přestala bát komunikovat v cizím jazyce – prostě to bylo nezbytně nutné, obzvláště se zahraničními učiteli. Seznámila jsem se s úplně jiným přístupem ke vzdělávání, často nešlo o to se nazpaměť naučit sáhodlouhé texty, ale šlo o to porozumět souvislostem. Proto jsem si k dalšímu studiu vybrala právě chemii, je to také krásně logická věda, která se nedá naučit nazpaměť a člověk ji musí vnímat jako celek. Dělá mi radost, když můžu jít do hodiny a se studenty si to naplno užít, mluvit s nimi, ptát se jich a komunikovat. Snad to tak vydrží ještě dlouho, navzdory nemilosrdnému ‚pokroku‘.“

Publikováno: 1. 6. 2016

chemička, Praha – rok maturity 2003

Z Hané se po maturitě vypravila dále na jih do brněnské metropole na chemickou fakultu VUT, kde si jako specializaci vybrala obor chemie materiálů. Po absolutoriu pracovala na pozici obchodní manažerky pro brněnskou chemickou společnost, ve které jsem se zabývala distribucí speciálních aditiv (mimo jiné) do gumárenského a plastikářského průmyslu. Po sedmi letech pocítila, že je čas na změnu, a nově se přesunula do Prahy.

Na studium na Hejčíně vzpomíná jako na období, které jí do života dalo velkou porci samostatnosti, kreativního myšlení a také jazykové dovednosti. „Nejčastější reakce od okolí je údiv a nezřídka také obdiv, že jsem studovala velkou část odborných předmětů v angličtině. Pro většinu lidí je nepředstavitelné, že kromě ‚bojování‘ s látkou odborného předmětu jako takovou bylo zapotřebí to vše ještě absolvovat v cizím jazyce. A mně to přitom díky skvělému profesorskému sboru přišlo postupem času tak přirozené.“ Ze studia na Hejčíně si odnesla spoustu krásných vzpomínek, bezvadných kamarádů a ráda by poděkovala celému učitelskému sboru: „Díky!“

Publikováno: 1. 6. 2016

lékař, univerzitní pedagog, Olomouc – rok maturity 1998

Jan svou životní dráhu popisuje poněkud neotřele: „Nejdřív jsem byl my, pak jsem se stal mnou, i když dnes už jsem zase tak trochu my. Jsem asi lékař, ale nejsem si tím úplně jistý. Dělám všeho trochu a nic pořádně. Byl jsem se to opakovaně učit v Anglii, Finsku, Skotsku a USA, abych v tom byl opravdu dobrý. Na mém hrobě bude napsáno ‚Měl potenciál‘. Umím spoustu věcí začít, ale máloco dokončím.“

„Vzpomínka na Hejčín jsou pro mne dvě velké věci – výborní učitelé a moje první cesta ven na zkušenou, která dodnes určuje mou životní dráhu. Pokud bych měl jmenovat, první se mi vybaví jména jako paní profesorka Pečová, profesoři Kilián, Ferenc, Glos, Fürst, Trottestam a další. Teprve dnes s odstupem, kdy jsem se sám stal (vysokoškolským) učitelem, oceňuji plně jejich nasazení a obětavost. Motivovaní dospělí studenti, které učím, jsou někdy na zabití. Představa, že si stoupnu před 30 puberťáků, je pro mne ze sféry nočních můr a hluboce se klaním těm, kteří to denně dělají. Přestože to zní trochu paradoxně, ta nejdůležitější věc, kterou mi Hejčín dal, bylo to, že mne poslal ven. Tedy, Hejčín mne poslal na konkurz, Foundation for a Civil Society mne pak poslala do Anglie. Britský přístup k výuce mne nadchl a z Hejčína jsem si tam donesl výborný základ, na kterém jsem mohl stavět. Dodnes někde na polici v Ardingly stojí zlatý pohár s mým jménem s oceněním pro ‚jednoho z nejlepších studentů v historii školy‘. Založené v roce 1858. To je dobrá vizitka pro mé olomoucké profesory víc než pro mne a testament toho, že dělali svou práci dobře. Kombinace Hejčína a Ardingly mi dala vedle kvalitního vzdělání jeden skvělý dar do života – schopnost nebát se přihlásit do konkurzu a jít s kůží na trh. Není to proto, že bych byl lepší než spolužáci a kolegové, je to proto, že mi tenkrát Hejčín věřil.“

Publikováno: 1. 6. 2016

jednou konzultant, vždycky konzultant, Praha – rok maturity 1997

Po absolvování Anglické sekce v roce 1997 vystudoval teoretickou informatiku na MFF UK, aby se tomuto oboru už nikdy nevěnoval. Během vysoké školy začal pracovat jako programátor, aby toho po státnicích nechal a už nikdy se tomu nevěnoval. Prošel si coby konzultant klienty od ukrajinské banky přes slovenské drůbežárny až po německou automobilku, dělal na projektech v různých částech Evropy až se dopracoval k půlroční rodičovské dovolené doma v Praze. Počátkem roku 2016 začal pracovat pro velkou americkou výrobní společnost a je zvědavý na to, čím vším ho korporátní prostředí překvapí.

Na Hejčín chodil v době, kdy v televizi běhávala Česká Soda a všechno se smělo. Anglická sekce ho mimo jiné naučila pochybovat – o autoritách, o pravidlech, o sobě. A zároveň si věřit: „Dala nám sebevědomí bez arogance a to byla pro další život – ať už studijní, pracovní, osobní – naprosto kritická výbava.“

Publikováno: 1. 6. 2016

podnikatelka, vizionářka a matka, Praha – rok maturity 2000

Po maturitě zůstala v Olomouci, kde vystudovala anglickou filologii a tělocvik na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého, aby se následně přestěhovala do Prahy a ponořila se do dynamického světa českých start-upů. Spolu s Tomášem Čuprem a Petrem Bartošem založila Slevomat. Po odchodu ze Slevomatu založila vlastní společnost Ve výloze.cz, kde je hlavním stratégem. Ve výloze se zaměřuje na vizi, zaměření kurzů a individuální́ řešení klientům na míru. Aktuálně je Romča zejména mámou malému Viktorovi.

Hejčín pro ni bylo zejména „neskutečně podnětné prostředí. Nezapomenutelné, nepřenositelné zážitky. Debatní liga. Nadprůměrné vzdělaní. Štěstí na výjimečné osobnosti. Rozhled. Základ k budoucímu rozletu. Základ víry v sebe sama. Když̌ jsem poslední srpnový́ večer roku 1995 dorazila jako čtrnáctiletá na internát černovírského Farmakonu, od nás z malé moravské vesnice do velké Olomouce, zalil mě̌ bez nadsázky pocit nefalšovaného štěstí. Do velké míry to souviselo se svobodou, kterou člověk získá životem na intru, bez dozoru rodičů, kdy si svůj život a jeho náplň, může začít plánovat v prvé řadě sám. Pro mě tedy Hejčín a internát vždy budou spojené nádoby.“ Poslední dobou jí dělají radost všechna malá vítězství ducha nad hmotou. „Když věci dávají smysl a slunce svítí. Mám radost, že tu můžu ‚pobejt‘ a žít svůj život, jaký si ho dělám. A radost mám teď taky z aktivit absolventské organizace. Propojování studentů a absolventů, pořádání akcí, kde se můžou potkat a vzájemně inspirovat a ovlivnit, je podle mě jedním z nejsmysluplnějších poslání školy obecně.“

Publikováno: 1. 6. 2016

básník, bavič a glosátor, Praha – rok maturity 1974

Poté, co si vysloužil diplom na Filosofické fakultě University Karlovy, zakotvil v nakladatelství Český spisovatel jako nakladatelský redaktor a manažer. Překládal z angličtiny či slovenštiny, dokud nebyl náhodně vtažen na televizní obrazovku a následně i před rozhlasový mikrofon. Od té doby si šťastně žije co bavič, glosátor, občasný moderátor a komediant.

Střední škola mu dala ženu, která sedávala v lavici před ním. A pak příchylnost k jazyku anglickému, jakkoli podle jeho slov vesměs neopětovanou. Děsí ho nepoučitelnost veškerenstva a snadná vítězství zjevených pravd nad kritickým rozumem. A radost mu dělá nedokonalost, jíž lze děkovat za to, že se zjeveným pravdám přece jen tu a tam zvítězit nepovede. Chtěl by Vám také vzkázat: „Se vrůstajícím věkem se čas nectně zrychluje, a je tudíž v kterémkoli věku čirý nerozum zabývati se prkotinami.“

Publikováno: 1. 6. 2016

kouč a vzdělávatel, Londýn – rok maturity 1999

Studoval na VŠE Diplomacii a na Filozofické fakultě UK japanologii. Nakonec skončil jako M.A. v ekonomice mezinárodního obchodu. Jeho prvním zaměstnavatelem byl Deloitte, kde se postupně dostal ke vzdělávání zaměstnanců. Po pěti letech se rozhodl vyzkoušet novou kariéru a strávil 18 měsíců v Afghánistánu jako Country Director mise Člověka v tísni. Následoval návrat ke vzdělávání, tentokrát ve společnosti PwC. První v Kazachstánu, poté v Praze jako vedoucí vzdělávání pro střední a východní Evropu a teď jako vedoucí rozvoje zaměstnanců v oddělení Deals ve Velké Británii. Školil ve více jak třiceti zemích. Je kvalifikovaný kouč a ve volném čase se věnuje létání malými letadly. Žije v Londýně. V Praze má přítele a kočku – a jak říká: „Až náš stát dostane rozum, tak možná bude manžel a děti.“

„V krásném a nehostinném Hindukúši jsem se nad hrnkem čaje jednou zeptal bělovousého staříka, co by pomohlo ukončit konflikt v Afghánistánu. Odpověděl tehdy, že sám neumí číst ani psát, ale ví, že když se jeho dětem dostane vzdělání, tak si budou více věřit. ‚Nedají se tak snadno ošálit a budou moci samy určit, co je správné. Pak nebude válka.‘ Moudrá slova. My máme obrovské štěstí, že máme šanci na velmi kvalitní vzdělání, a nejsem si jist, že si tohoto štěstí vždy dostatečně vážíme. Hejčín mi otevřel oči a svět. Dodnes jsem vděčný hlavně za možnost vyslovit vlastní názor, přít se, lišit se. Tenkrát jsem ještě plně nechápal, jak důležité je být sám sebou, nebát se být odlišný. Dlouho jsem skrýval svou sexuální orientaci a ublížil tak sobě i svým blízkým. Dnes jednoznačně vím, že síla je v diversitě. A proto doufám, že tu budou vždy školy jako Hejčín, které budou vychovávat lidi vzdělané a otevřené s odvahou se lišit a vyslovit svůj názor na celý život.“

Publikováno: 1. 6. 2016

pedagožka, toho času máma na plný úvazek, Brno – rok maturity 1999

Radka se ještě jmenovala Krahulcová, když v roce 1999 dokončila Hejčín. Nejdřív plánovala stát se učitelkou, ale po studiu na Masarykově universitě se nakonec rozhodla jinak: chtěla se podílet se na rozvoji a růstu brněnské společnosti Student Agency. Tu po pěti letech opouštěla jako manažer jazykových pobytů v zahraničí. Teď ji naplno zaměstnávají dvě dcery.

„Těch pět let na Hejčíně bylo nabitých zkušenostmi a zážitky, ze kterých čerpám vlastně dodnes. Patřila mezi ně možnost studovat v zahraničí a být členem hejčínského pěveckého sboru. Momentálně trávím veškerý svůj čas se dvěma malými dcerami, takže se moje myšlenky soustředí na ně. Trápí mě samozřejmě jejich budoucnost a vzdělání. Velké rozdíly v kvalitě a přístupu jsou už na úrovni mateřských škol, takže už teď je o čem přemýšlet.“

Publikováno: 1. 6. 2016

lékař, VŠ pedagog, Praha – rok maturity 1997

Po gymnáziu vystudoval všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě UK. Poté odešel do Velké Británie, kde na University of Cambridge získal doktorát v oboru biochemie a magisterský titul v historii a filosofii vědy. Po návratu do Čech nastoupil jako odborný asistent a výzkumný pracovník zpět na 3. LF UK, kde dnes vede Laboratoř metabolismu a bioenergetiky a učí budoucí lékaře a lékařky. Kromě toho je aktivním členem Strany zelených.

Často a rád vzpomíná zejména na první roky, kdy anglická sekce teprve začínala. „Všechno bylo takové nadšené, neformální a vlastně nejisté. Gympl mě naučil, že škola nemusí být jen vážná a nudná, ale že se tam taky dají před Vánoci do pozdního večera vyrábět třeba krocani z drátů a papíru…a taky jsem se na Hejčíně naučil dobře anglicky.“

Publikováno: 1. 6. 2016

advokátka, Praha – rok maturity 1999

Po vystudování Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Zuzka odjela na roční postgraduální studium (LL.M.) do belgické Lovaně a následně zakotvila v jedné velké mezinárodní advokátní kanceláři v Praze. Protože jsou belgické pivo a hranolky s majonézou návykové, neodolala nabídce odjet do Belgie ještě jednou a půl roku pracovala v Bruselu na stáži v mezinárodní advokátní kanceláři. Po advokátních zkouškách si Zuzka otevřela samostatnou advokátní praxi v Praze, kde dnes žije společně s manželem a malou dcerou.

Po gymnáziu ji příjemně překvapilo, že často proklamované heslo „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ skutečně platí. Vnímá, že její 18leté já zůstalo v neporušené podobě, jen se na něj časem nabalily další letokruhy. Nicméně je přesvědčena, že „pro můj život, ať už po profesní či osobní stránce, měla zásadní vliv především perfektní angličtina, za kterou budu hejčínskému gymnáziu navždycky vděčná.“

Publikováno: 1. 6. 2016

manažer ve zdravotnictví, Praha – rok maturity 1997

František úspěšně prošel 3. LF UK a postgraduálním studiem katedry sociálního lékařství LF UP v Olomouci. Je také Master of Healthcare Administration, kterýžto titul získal na Advance Institute v Praze. V letech 2004–2008 působil v Ústřední vojenské nemocnici Praha jako manažer kvality a bezpečí zdravotní péče. V současné době je zástupcem ředitele Spojené akreditační komise, kde pracuje jakou auditor a konzultant. Je odborným asistentem Kabinetu veřejného zdravotnictví 3. LF UK, kde se podílí na výuce a výzkumné činnosti. Spolupracuje s MZČR jako odborník pro spolupráci s OECD v oblasti indikátorů kvality. Aktivně spolupracuje také s Joint Commission International – jako mezinárodní auditor v nemocnicích po celém světě.

Studovat na GOH, bylo jedno z jeho nejlepších životních rozhodnutí, které přímo či nepřímo pozitivně ovlivnilo všechno v jeho životě. „Dodnes těžím z náskoku, který mi studium na AS GOH dalo. Tím nemyslím jen jazykové znalosti, ale taky obecný rozhled, zdravé postoje a hlavně přátele na celý život.“

Publikováno: 1. 6. 2016

pedagožka, Praha – rok maturity 1974

Po maturitě zamířila do Brna, kde na Vysoké škole zemědělské vystudovala obor zahradnictví. Následoval přesun do Prahy, kde působila ve výzkumném ústavu rostlinářském v Ruzyni. Po mateřské dovolené začala učit na základní škole a činí tak dodnes.

Gymnázium dalo Daně hodně i mimo nabyté znalosti: „Byly to krásné zamilované roky ve třídě báječných muzikantů a srandistů a samozřejmě mi přineslo manžela. Na stará kolena mě dojímá stále víc a víc věcí. Snad nejvíc mne dojímají a překvapují osudy lidí v mé blízkosti. Radost mi dělají mé děti. A ten opak, co mě trápí – neúcta ke vzdělání. Každopádně, můj vzkaz: Žijte na plný pecky – stojí to za to!“

Publikováno: 1. 6. 2016

mluvčí Seznamu a přebornice v debatování, které lidé z Hejčína obrátili život vzhůru nohama, Praha – rok maturity 2000

Po studiu sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity vplula do profesní kariéry v agentuře Ogilvy PR. Následoval přestup do ČSOB, kde ji čekala role Specialisty externí komunikace, posléze byla mluvčí v Hypoteční bance. V březnu 2011 se stala mluvčí Seznam.cz. Když nepracuje, věnuje se svérázné disciplíně – akademické debatě – a tato vášeň ji neopouští už přes 15 let. Byla na několika mistrovstvích světa v debatování a jeden rok trénovala český národní středoškolský debatní tým. Vždy ji bavil britský parlamentní formát a občas ještě jezdí nějaké debatní turnaje rozhodovat. Má velmi ráda čokoládu, kávu a hanáckou slivovici.

„Za Hejčín nepřestávám být vděčná. Potkala jsem tam úžasně zajímavé lidi a musím říct, že mi obrátili život vzhůru nohama. Ukázali mi svět, o kterém se holce z malého města ani nesnilo. Kromě toho, nebýt Hejčína a debatování, asi bych neměla super ice-breaker o mistrovstvích světa na většinu svých pracovních pohovorů. Kdo ví, zda právě díky němu nepracuju dneska v Seznamu. Dojímám se každý den – obzvlášť, když mě paprsky slunce donutí podívat se někam, kde si myslím, že to důvěrně znám, a objevím něco nového. Překvapujeme mě, kolik toho pořád nevíme a jak dokážeme být slepí. A baví mě to všechno postupně zjišťovat a objevovat. Pokory a vděčnosti není nikdy dost. Říkejte těm, kdo to mají slyšet své ‚děkuji‘, a rozhodně s ním nešetřete. Proto poslední, co chci do Hejčína vzkázat, je: Děkuji.“

Publikováno: 1. 6. 2016

právník, Praha – rok maturity 2007

Po maturitě se vydal na pražská práva (což stále považuje za životní omyl). Pachuť z této fakulty si naštěstí spravil studiem v bavorském Pasově. Kombinace výborné univerzity a krásného města docela podobného Olomouci ho opravdu okouzlila. Po následné tříměsíční stáži v Berlíně přišlo stýskání, takže od roku 2015 je opět v Praze. Při studiu se vždy zaměřoval na problematiku korupce, hospodaření s veřejným majetkem a transparentností ve veřejné správě. Logicky tak pracuje v Oživení, o.s., které právě tato témata prosazuje, mimo jiné i jako zakládající člen Rekonstrukce státu.

Jak ho gymnázium vybavilo do života? „Určitě mi dalo kreativitu – vymýšlet skoro denně nové důvody pro svůj pozdní příchod do školy, to chtělo hodně invence. A pak i mimikry – to když pan prof. Vávra v češtině řekl před zkoušením své oblíbené: ‚Tak, chce někdo?‘ dokázal jsem dokonale splynout s okolním prostředím. Dojímá mě, když najdu své staré sešity. Vzápětí mě překvapí, co jsem všechno musel znát a nenávratně zapomněl. Trápí mě nedostatek kritického myšlení a úroveň debaty ve veřejném prostoru. Z toho mám občas i strach. Radost mi dělají absolventi, kteří takoví nejsou. Že jste z Hejčína, Vám už nikdo neodpáře. Je škoda to nechat vyšumět jen tak. Být aktivním absolventem nebolí a přináší to fakt dobrý pocit.“

Publikováno: 1. 6. 2016

ekonom, analytik, Praha – rok maturity 2004

Po maturitě vystudoval Institut ekonomických studií (IES) na Karlově univerzitě. V průběhu studia absolvoval roční pobyt v Mnichově v rámci programu Erasmus a semestr na University of Montana v USA. S prací na částečný úvazek začal po návratu z Německa. Po studiu okusil korporátní prostředí obrovské společnosti Exxon Mobile, kde vydržel tři týdny. Následně nastoupil do společnosti zabývající se investicemi, developmentem a správou logistických parků v Evropě, kde na pozici asset management analytika pracuje dodnes.

Hejčín ho provází celým životem: Asi to bude i tím jaký kousek jsem od gymnázia bydlel a prakticky pokaždé, když se vracím domů, jedu kolem.“ Každopádně na Hejčíně prožil ten první pocit výjimečnosti, vděku za seznámení s vědomostmi a pokory před každým kdo něco zná nebo něco umí. „Po maturitě bylo pro mě největší překvapení náhlá relativnost času a ztráta jasných hranic a pravidel. Najednou se po mě vyžadovalo sedět v aule a dávat pozor na jednu jedinou látku celé tři hodiny v kuse a třemi hodinami myslím sto osmdesát minut. Najednou test neznamenal zopakování pár stránek v učebnici nebo sešitě, ale naučení se celé teorie a následně její aplikaci na příkladech, které jsem nikdy předtím neviděl. S přechodem do práce to samozřejmě nebylo o nic lepší, jednoduše řečeno návrat domů ve dvě odpoledne nebo v osm večer je nebetyčný rozdíl.“

Publikováno: 1. 6. 2016

právnička, Olomouc – rok maturity 2010

Po Hejčíně zamířila na Právnickou fakultu UK v Praze. Krátce si zahrála na novinářku – coby redaktorka odborného měsíčníku Economie s názvem „Právní rádce“. Čtyři roky působila v právnickému spolku Všehrd. Po státnicích získávala v Praze pracovní zkušenosti v oblasti práva veřejných zakázek, nicméně jí toto působení příliš nenaplňovalo a vrátila se zpět na Moravu. Nyní pracuje v rodinné firmě, kde sice právnický titul až tak nepotřebuje, ale vůbec jí to nevadí. Má za to, že člověk se má celý život učit něčemu novému a že Olomouc je stejně lepší než Praha:-).

„Co mi gymnázium dalo? Kamarády na celý život, první lásku, samostatnost, schopnost se o sebe postarat, vědomosti, všeobecný přehled, naprosto skvělé a zkušené učitele (až na pár výjimek samozřejmě, ty se prostě najdou všude)... Ty vědomosti, které jsem za těch šest let na Hejčíně získala, a že to občas šlo trochu ztuha, tak ty mi nikdo nevezme. Úplně nepokrytě mohu říct, že za svoji vysokou inteligenci vděčím také všem svým učitelům. ☺ Protože na vysoké škole se Vám už nikdo tak nevěnuje. Ale čím mě Olomouc a Hejčín nejvíce ovlivnily, je fakt, že tento příspěvek píšu zpátky na Moravě, kam jsem se po šesti letech přesunula z Prahy, abych se mohla vrátit právě opět do Olomouce. A přes rameno mi nakukuje jedenáctiletý bratr, který už nějakou dobu nemluví o ničem jiném, než o tom, že za dva roky taky půjde studovat na Anglickou sekci Gymnázia Olomouc–Hejčín. Stejně jako sestra…“

Publikováno: 1. 6. 2016

stomatolog, Olomouc – rok maturity 2007

Poté, co opustil hejčínský ústav, vystudoval obor zubní lékařství na LF UP v Olomouci. V roce 2015 získal osvědčení Praktický zubní lékař a ukončil Individuální program specializace v endodoncii. Teď navštěvuje postgraduální studium obor Stomatologie a pracuje v Olomouci, Praze a Trenčíně jako zubní lékař. Stále si udržuje úchylku pro analogovou fotografii.

Co mu dal pobyt na Hejčíně? Gymnázium mi dalo hlavně svérázný přístup k životu a ten mám stále v sobě.“ A vzkaz? Pivo v Anče už není to, co bývalo...“

Publikováno: 1. 6. 2016